Zaizo, u nás by se asi by vše vyvíjelo podle toho:
- jaké to dítě je, jak se chová běžně
- jaká byla situace, ve které zničilo tu věc - tedy zda jsem ho já sama jakoby přehnaně nevyprovokovala a nezahnala do úzkých
- a jak je jeho účinná lítost

Prostě asi jako u velkého soudu - posoudit úmysl, možnost ovládání a postoj toho malého člověka ke svému činu.
Podle toho bych se rozhodla, co dál.
Přemýšlím, zda se nám to s dětmi někdy stalo...ale asi ne. i když nedávno syn shodil ve škole plakát - ne v afektu a schválně, ale z blbnutí a chceme, aby aspoň část sám nahradil.
A přemýšlím, jak bych se zachovala u úmyslného zničení - a asi by to vyšlo hlavně z míry té účinné lítosti dítěte. V každém případě by přišlo o nějaké své benefity, do jaké míry by záleželo na těch všech okolnostech.