Anett, to, co popisuje A., mi taky připadá dost strašné. Na druhou stranu bych ale rozhodně před dítětem netajila své rozpoložení, které vzniklo následkem zničení té věci. Prostě autentická reakce, tj. že jsem naštvaná, hodně mě to mrzí a ještě nějaký čas mrzet bude,...

Jinak souhlasím, že přirozeným důsledkem by měla být dohoda, jak se bude dítě podílet na úhradě. No a možná by neškodilo společně s dítětem vymyslet jiný způsob zvládání afektů.