Jentak, myslíš to dobře a díky za to, co píšeš. Aspoň někdo mě chápe. Ale můj muž se přes hranici svých potřeb nikdy nepřehoupne. On nechápe, jak můžu cítit něco, čemu on nerozumí. A když on nerozumí, proč by se měl někdo trápit tím, že někdo jiný vylítl (když to tak vlastně nemyslel), tak to důvod k trápení není. On neřeší, že já se trápím, ale obratem je to řešení toho, jestli mám důvod se trápit, oprávněnost a správnost mých pocitů. Vzdala jsem to. Jsem analytik a dokážu rozebrat cokoliv, ale pocity druhého musíš jen přijmout nebo odmítnout, abys mohl sdílet nebo nesdílet. Rozebírat je už jiný level.