Tady je totiž důležité to "ve vzteku". Můj syn tak jednou do roka prožije takový vztek, že opravdu nemůže za to, že něco rozbije. není v té chvíli příčetný a následky ho vždy mrzí. Je v té chvíli schopen zničit svoji milovanou věc, je schopen rozbít cokoliv, co je nejblíž a rozbít jde. Jako maličký byl vztekací a postupně se učil, jak tomu předejít a jak to ovládnout, takže jednou do roka je pro nás výhra.
Důležité pro mně je, že se snaží tyhle stavy minimalizovat, opravdu se snaží(!) a někdy jsou okolnosti proti němu. Dokonce jsem jednou dala rozbitou věc k úhradě jeho sestře, která ho úmyslně do tohoto stavu dostala, protože ji naštval.
Takže bych hlavně zvažovala, jestli dítě bylo schopné se ovládnout. Pokud ne, řešila bych důsledky a prevenci - tj. jak předejít tomuhle stavu.