Samozřejmě se nečte jen ve čtení....jenže když se dítě učí číst postupně, nejde do školy už čtoucí, tak vymyslet text s použitím jen těch písmen a shluků písmen, které dítě umí, je docela zabíračka. A když to má být ještě navíc zadání nějaké početní úlohy, tak ještě víc....a samozřejmě, že do prvouky ještě ani teď nemáš šanci, aby si něco přečetli...i jen části těla obsahují písmena, která neznají...takže ano, takové úkoly zařadíš, ale nemůžeš na nich stavět čtení s porozuměním.
Každý se vysmívá tomu "Ema má mísu. Máma mele maso."....ale ač to lidem přijde divné, tak těch slov z těch pár písmen skutečně není moc, poskládat z nich větu, aby dávala smysl, dá zabrat. Více souvisejících vět je už umění.

Lepší je v tomhle genetická metoda, protože tam se mnohem dříve dostaneš k technice čtení a dítě může čtení dřív používat v praxi. Ale stejně musíš počkat, až dítě do toho chápání vět dozraje.

Takže o využívání čtení a rozvíjení čtení s porozuměním tak, jak ho popisuješ, má smysl ve větší míře usilovat až od konce první třídy, spíš až v té druhé.

A třeba zakládat to na úlohách z matiky...zadání úloh v tomto věku musí být ještě hodně jednoduché...takže spousta dětí dokáže řešit slovní úlohy, aniž si zadání přečte. Ostatně, slovní úlohy umí počítat i moji nečtoucí prvňáci...bych si tedy mohla myslet, že mi celá třída čte s porozuměním . To, že vlastně neví, co čte a co má počítat, pak zjistíš až zhruba ve čtvrté třídě, kdy už selhávají ty mechanismy, které si nečtoucí dítě vytvoří a které mu umožňují odhadnout, co se asi má počítat. A v tomhle věku už je docela pozdě na nápravu, ty nejlepší roky pro to už má jaksi za sebou.

Takže využívání čtení v jiných předmětech na čtení s porozuměním v první a často ani ve druhé třídě fakt nestačí....to je tak na ukázání toho, kde všude se dá čtení využít...ale na naučení a rozvíjení potřebuješ mnohem víc...