Zeman umanutě dál špiní Peroutku ve snaze dokázat, že měl pravdu, když se o něj nedávno otřel v Terezíně. Minulej tejden pobesedoval s občanama v Trutnově a prohlásil, že v dubnu 1939 Peroutka psal, že „Hitler, velký vůdce německého národa, největší z Němců, vstoupí do Valhally německých dějin.“ A Zeman k tomu pěkně svrchu dodal: „To kdyby mlčel, protože chápu, že v té době už nemohl psát proti Hitlerovi, tak to by zůstal objektivním novinářem, ale tento článek vedle článku jiných, které teď nechci citovat, bohužel i pro mě samotného kreslí Peroutku v poněkud jiném světle […]“

Peroutka ve skutečnosti napsal – a to při příležitosti Hitlerových narozenin, prosím (!): „[Hitler] se pokládá zejména za kvintesenci německého způsobu myšlení a cítění, jestliže jest pravda, že Vůdce a německý národ jedno jsou, jaký poměr mohou si k němu vytvořiti členové oněch menšin neněmeckých národů, jichž se stal v poslední době ochráncem, protektorem nebo něčím podobným? Jsa velkou postavou německých národních dějin, nemůže býti ovšem zařazen do národních dějin národů jiných; maje již své první místo ve Walhalle, nemůže býti postaven do Slavína; kdyby se někdo o to nějak pokoušel, hrozná neupřímnost tohoto pokusu by se naprosto zajisté zprotivila Čechům i Němcům.“

Podotýkám, že Peroutka psal v době, kdy Hitler ještě nezahájil válku (jen chřestil zbraněma proti ČSR) a vyhlazovací tábory neexistovaly, Hitler byl nacionalista a antisemita, ale těžko na něj tehdy mohl Peroutka pohlížet stejně, jako z perspektivy roku 1945 a dále. Přesto ovšem prostřednictvím německých intelektuálů, co se do ČSR ve 30. letech uchýlili před nacismem, musel Peroutka, tak jako jiní, vědět, co je to gestapo a jaká je asi tak svoboda vyjadřování v Říši, co se týče psaní o Hitlerovi zvlášť. Nahlíženo takto, jeho článek je dokladem odvahy a přímosti.

A nezlobte se, předem si vyprošuju reakce ve smyslu, že se zas šije do Zemana. Na pana prezidenta, s odpuštěním, .... Jde mi o Peroutku a o to, že se o tohoto člověka, který byl nejen kvalitní novinář, ale především člověk, kterej se snažil uchovat si za všech měnících se okolností odstup od tématu a morální integritu nejen v psaní, ale i v životě, že o tohoto člověka se otírá nevymáchaná huba patřící někomu, kdo je ve srovnání s Peroutkou, promiňte mi to, intelektuální nula (aneb autoru intelektuálního veledíla Jak jsem se mýlil v politice) a kdo coby premiér otevřel naplno stavidla korupci.