Pamatuju, jak mě tata vodíval za svou milenkou. Už když mi byly tři mi bylo dost věcí "jasných". Nejvtipnější bylo číst ty jejich šaškárny, jak někdo přisáhá i na mou smrt, že se rozvede apod. Jako děti. A já jakožto dítě, jako všeobjímající pohár trpělivosti. Tím, že měl táta milenku odstranil z dosahu pozornosti mou matku - čili v podstatě celou rodinu. A jak víme, spokojena žena, spokojena rodina. TAkže jsme to všichni odskákali. Není jednoduché překonávat nesnáze, zvlášt ty, které se zdají být nepřekonatelné... Ale je velmi jednoduché jen parazitovat a sát druhého jako štávu plnou klamu. Je to předem prohraná osobní bitva. A pokud si z toho někdo udělá almužnu na 10 let - hm...odpouštím a znovu budu odpouštět každému, páč nikoho nemám právo soudit, ale je to slabošství a sobectví. Mentální rozvod s původní rodinou. Destrukce v sebeklamu. Tak hodně štěstí.