Anni, jo, když si představim, že moje dítě jde z ruky do ruky, dost mě z toho mrazí. taky bych pěstounskou péči dělat nemohla.

ale když si představim kojeňák, kde cirkulujou sestry, uklízečky, doktorky a nikdo se těm dětem nevěnuje, protože je prostě málo personálu a moc miminek... kamarádka byla na praxi, děti se například nesmí zvedat z postýlky, když pláčou. režim ústavu je jasně daný. děti pak mohou častěji zaostávat nejen duševně, ale i fyzicky, protože s nimi nikdo nemanipuluje.

kdežto pěstounská matka, pokud není úplně citově plochá nebo zdrogovaná, předpokládám že plačící dítě pochová, přebalí, nakrmí, zazpívá mu, nebo tak něco. přijde mi, že takové dítě má pro život lepší vklad než ležák z kojeňáku.

ony jsou i na to nějaké studie, že když si dítě tu vazbu v raném věku nevytvoří, že už si ji pak třeba nemusí vytvořit nikdy. ale tady nechci moc machrovat, neznám přesně terminologii a googlit se mi nechce.