zaregistrovana, presne tak...

ja v patek malem pretrhla sve dite....malem....kdyz jsem soptila, byla na druhem konci mesta, ale mit ji po ruce, asi ji snad jednu vrazim
Pozvala si kamosku a pak prisla, ze nebudou u nas ale u ni...o.k...kamoska prisla a pak sly k ni. Za 1/2 hodiny vola muz, ze jedeme do Hamburgu a tak shanim dite. U telefonu mela vypnute zvoneni /extra jsem ji vnutila jeji telefon, aby byla na prijmu/ a tak jsem vyrazila ke kamaradce. Barak prazdny, nikde nikdo. A tak jsem skoro hodinu jezdila po celem meste a okoli, prohledavala detska hriste, mesto /centrum/ lezla do oblibenych obchodu, dite telefon nezvedalo. Pak uz jsem ani nevolala, aby nebyl telefon vybity. Male bude v lete 8 jeji kamaradka stejne stara. Mala je drobna, stihla dlouhovlasa blondynecka s nadherne modryma ocima, ta druha v tmavem to same.
Silela jsem strachy, ruzne katastroficke scenare jsem odhanela z hlavy.
Zavolala jsem manzelovi. Byl zrovna pro vlek k autu u rodicu jeji jine kamaradky, kde jsem ji pred tim taky hledala a kde jeste nebyla. No v tu chvili tam dorazila. Pred tim na hristi, kde jsem taky byla, ale az kdyz uz tam nebyla.
Kdyz mi manzel rekl ze je tam, rvala jsem na ni pres ten telefon. Asi i na manzela, neb rikal, ze na nej rvat nemusim, ze nic neprovedl. Kdyz za 10 minut prijeli, byla jsem uz v klidu. Ale mit ji po ruce, tak ji snad pretrhnu jak hada.

Ale stacilo ze videla, co to se mnou udelalo /asi to vydeseni a vztek bylo videt i za tech 10 minut/. Pri domlouvani posledni navstevy me prisla ujistit, ze budou u nas, ze nikam nejdou a kdyz /hriste/, sdeli kam jde....