bylo by strašně jednoduchý poradit ti, že máš být důsledná, že si to nemáš nechat, že máš být přísná a nevím co ještě, ale zkus spíš přemýšlet, co tím tvůj syn říká, jste sami dva, nemá si svoje frustrace na kom jinak vybíjet, takže jsi jako hromosvod a aspoň vidíš, kolik toho v sobě má
kdyby měl mladšího sourozence, třeba by ho mlátil, buzeroval a slyšela bys z něho mluvit sebe, učitelku, otce při potížích před 3 lety... on tuto možnost nemá, ale potřebuje to ze sebe dostat a ber to jako volání o pomoc, ne o přísnost, ale na druhou stranu ne rozmazlovat, ne najednou všechno dovolit, protože on za sebou má něco špatnýho nebo právě něčím špatným prochází, to ne, ale pomož mu zpracovat to, co v sobě má, povídej si s ním o tom, co se stalo, nemysli si, že si na věci starý 3-4 roky nepamatuje, pamatuje si jich víc než si myslíš, a mluvte spolu o škole, o jeho pocitech tam, o tom, co se mu tam líbí a nelíbí, ale nejde to kdykoliv jakkoliv, musí mluvit pokud možnost sám od sebe. není to snadný, neumím to popsat, ale prostě určitě znáš situace, kdy děcko mluví a je k nezastavení a nestačíš se divit, co všechno už vnímá a dokáže popsat a v té situaci ho dobře poslouchej a dej mu najevo, že posloucháš a máš zájem a pomůžeš to řešit
mně se osvědčilo večerní povídání před spaním, po pohádce, musí být uvolněný, cítit se v pohodě, cítit se v bezpečí, jinak mluvit nebude

a z toho třeba poznáš, co ho trápí a třeba dokážeš poznat, co udělat