Margot, my letos máme 30 let...a myslím, že to není jen zvyk. My teda máme společného hodně a jeden druhého pořád ještě potřebujeme - citově, kvůli domovu, pracovně...
Prošli jsme teda jednou opravdu velikou a vážnou krizí, bylo to dost děsný, ale paradoxně jsem za ni teď dost ráda, protože jsme si leccos oba ujasnili a uvědomili.

Ale chtěla jsem spíš říct, že po 3Oti letech partnerství to nemusí být jen nuda a jít si z cesty a žít vedle sebe (to by mě vážně vůbec nebavilo) - jenže je potřeba určitě pro to něco dělat, aby se to nestalo.

Osobně bych neměnila, neznám nikoho a ani jsem nepoznala, kdo by mi vyhovoval na soužití víc (a to nepočítám ani děti, vnoučata, společnou práci, vzpomínky)...a je pro mne i důležitý, abychom si rozuměli i jako "kamarádi", abychom spolu uměli být. A že byly doby, kdy jsme spolu trávili fakt 24 hodin denně a poměrně bez problémů .
Ne že by mě občas neštval, ale já taky nejsem vždycky ideál