no vidíš třeba se namotivovat bude dát. A vize změny, těšení na novou školu může pomoci překonat to setrvání v té nynější, pokud přestup necháš až na další rok. Syn bude vidět to světlo na konci tunelu. A ta skládačka do sebe zapadá, ono třeba i ta družinářka je důležitá, vždyť tam dítě tráví docela dost času, fakt nechápu že to někdy nechají dělat takový můry. Prostě to je pak těžký přimět dítě aby se tam těšilo, vždyť kdo se těší do práce když má za šéfa blba, prudiče a šikanistu.

Já třeba syna nechala si školu "vybrat", byť jsem preferenci měla a kdyby to bylo ku prospěchu věci klidně bych ho vozila přes celé město. Byli jsme se podívat v těch co připadaly v úvahu, a především byli jsme se u vybrané školy "podívat" na p.učitelku.
Jednak samozřejmě jsem řešila reference a doporučení, ale také bylo důležité aby se synovi od začátku "líbila". A byla jsem kvůli tomu i za ředitelku školy abych ho dostala k ní do třídy.
Naštěstí mně na to si to víc pohlídat navedla naše logopedka, která mi ji doporučila, má dlouhé praxi přehled koho si rodiče chválí a koho naopak ne. Já jsem ani tolik neřešila konkrétní školu, jako to kdo kde bude učit první třídu.