Něco podobného jsme prožívali před rokem, stejná diagnoza. Kupodivu jsme byli v době nemoci silný, pomáhali jsme fyzicky psychicky, snažili jsme se tvářit optimisticky, neplakat při návštěvě v nemocnici, spíš se bavit o běžných věcech, plánovat co bude za rok za dva, kam příští rok na dovolenou, nepřipouštěli sobě ani jí, že to nedopadne..
Já jsem se složila dva týdny po pohřbu. Nyní beru AD. Dostavily se úzkosti, strach o blízké, nespím.