Zufi, blbě. Třikrát jsem tam chodívala dlouhodobě - pokaždé jsem se cestou tam odhodlávala a snažila se co nejvíc myslet na praktické věci, co můžu zařídit, čím nemocného potěšit a tak. Po návštěvě jsem vždycky potřebovala čas pro sebe (nejlíp venku někde mimo lidi), abych se dala do pořádku. Pokaždé mě zachraňovalo to, že na mě visela spousta věcí, neměla jsem nikoho, kdo by za mě "potáhl", takže jsem musela zůstat provozuschopná. Alkohol, léky nebo něco podobného jsem nepotřebovala, ani jsem nekouřila, ale měla jsem nezřízenou chuť na cigaretu, snad největší od doby, kdy jsem přestala kouřit. Dvakrát ta hospitalizace dopadla dobře, jednou ne, ale pokaždé jsem se tak za měsíc po skončení návštěv složila a měla jedu zdravotní komplikaci za druhou, bylo mi hodně zle i psychicky. Je to hodně náročné období pro každého, vydrž a nezapomínej ani na sebe. Když můžeš, odpočívej a dobíjej si baterky něčím, co máš ráda. Držím palce tobě i mamince.