Ve své první práci jsem komunistické MDŽ milovala, protože jsme měli báječného šéfa ROH, který organizoval tématické večírky s ohromnou tombolou, občerstvení se objednávalo z lahůdkářství a tancovalo se do noci. Ožírali se všichni, ale na přípravu nesměly ženské sáhnout, to dělali chlapi a byli tajemní jako hrad v Karpatech. Byly to jedny z nejlepších mejdanů, co jsem zažila (počítám v to i ty po pádu komunismu). Je tedy fakt, že jsme byli pracovním zařazením ajznboňáci a tak bylo dost peněz v odborářských fondech. (Další podobně dobrý mejdan býval na Den železničářů, ale tam už jsme na přípravě makali všichni.)