Kudlo, byla jsem u kartáře jednou jedinkrát, je to už hoodně dlouho.
Budoucnost moc netrefil, ale minulost a přítomnost odříkal s děsivou přesností. Nevím, kde ji přečetl, ale prostě bylo to něco, co tak bylo. Pouhá psychologie v tom opravdu nebyla.

Neříkala jsem nic, jen jsem se ptala, jak vážnou nemoc mamka má, co táta - a on se na mne jen podíval? Váš otec? Váš otec přece zemřel. Měl pravdu, označením táta jsem se ptala na otčíma. A bylo toho hodně.
Řekl i víc, než jsem chtěla, já se chtěla ptát jen na podnikání, ostatní jsem moc vědět nechtěla...ale fakt je, že nám zachránil hodně peněz, které jsme chtěli špatně investovat. To se ukázalo zpětně.

Od té doby bych nikam nešla, nepotřebuju, aby někdo "četl" v mém soukromí