já souhlasím s holkama, je to krásný, že to máte takto nastavený, nechala bych ho pomáhat, akorát když bych měla pocit, že už je moc utahanej/leze mu to do něčeho, co má rád - co já vím, kdyby chtěl jít na koncert svý oblíbený skupiny a měl ujímání, že Ti v tu dobu nebude moct pomoct, tak bych ho poslala.

Myslím, že je hezký, že to máte tak nastavený OBA - on, že zcela samozřejmě chce pomoct a pomáhá, a Ty, že si to uvědomuješ, že je to od něj super, a cítíš vůči němu ohledy, aby to nepřehnal - přesně takhle to považuju za optimální.

A nemysli, žádná samozřejmost to není, oboustranně - zažila jsem potomky, co nebyli ochotni v podobné situaci hnout prstem, aby matce pomohli, protože oni přece mají svůj život a své zájmy, a ta matka, která se pak snažila svoje zbývající okolí k tomu, aby jí pomohlo, domanipulovat dost ošklivým psychickým vydíráním, přičemž jí byl nějaký osobní život těch pomáhajících úplně šumák.

Takže za mě - vzácně příkladný postoj na obou stranách.

A přeju, aby brzy bylo u vás líp