libiku,

to je přeci jedno, jestli otčím nebo táta - nevím, jestli si k sobě později našli cestu, kdyby ano, tak bych to vnímala úplně stejně, tak jako já beru jako samozřejmost, že pokud by potřebovali moji pěstouni , tak počítám s tím, že se o ně postarám, jednak i kdyby třeba ani trochu ne, tak by se to pořád dalo pojmout jako pomoc mámě (a sourozenci), která má momentálně problém.

Je příjemný mezi vším tím lamentováním o zkaženosti světa číst o lidech, který jsou takhle rovný a čistý jako Ty a Tvůj syn.