Libiku, to je výborné jak ty uvažuješ, starostí a obav máš nad hlavu a ještě si přidáváš! Dobrá zpráva - vychovala jsi ze svého syna skvělého mladého muže :) Jeho pomoc v těchto těžkých chvílích nemůžeš považovat za oběť, je to přirozená rodinná soudržnost (a kdyby to bylo jinak, mrzelo a zklamalo by tě to asi hodně..) - a tak to má být.
A ty jsi úžasná, že i tak myslíš na něj, tzn. že se neuzavíráš, nepodléháš.. To máš tedy v sobě obrovskou sílu, ty jsi jistě člověk, kterého si lze vážit!
Při této tvé kapacitě jistě dokážeš občas dohlédnout, aby syn měl i vlastní aktivity, žil svůj život.
A ty? Dokážeš si odpočinout, vypnout, na chvilku.. (Sama vím, že dobře se to říká druhým)
Dobrou noc.