Mám sice taky citlivé dítě, ale o hodně méně, než ty. U dysfatiků je to navíc myslím běžné pokračování.

Osobně bych ho rozhodně neotužovala, naopak bych mu nabídla bezpodmínečnou lásku a podporu, kterou jinde, než v rodině už nikdy nedostane a na tom může stavět. Třeba se časem odhodlá a otuží sám.
Ber to jako povahový rys, Rambo z něj nebude, to nezměníš, ale každý má své výhody, své lepší a horší vlastnosti, tak se soustřeďte na ty lepší. Tak to dělám já se svým citlivkou.