Nastavit hranici "v sobě" možná není špatné, ale to, že o tom v tomto kontextu uvažuješ (abys ho nevyužívala nad únosnou míru) myslím plní právě tu správnou fci.

Můj bývalý asistent se v době cca od 16-20ti let nadstandardně staral o otce s rakovinou konečníku (terminální stadium se vším všudy, tatínka přebaloval, krmil apod). Já ho znám jako člověka na prahu 30.let a ačkoli samozřejmě nevím, jaký by byl bez této zkušenosti, odhaduju, že žato zkušenost s tátou mu do života dala tolik!!, udělalo to z něj člověka vnímavého, vážícího podstatných věcí a blbeble, asi bych zaběhla do klišoidních frází, ale prostě např.pro budoucího partnera je takto obohacený partner výhra. Nemohu nesrovnat se svým mužem a švagrem, kteří jsou fajn kluci, ale pozoruju na nich, že výchova ve vatě jim dost uškodila. Gratuluju k tvému chlapci....tj mé velké přání, abych vychovala děti k takovým kvalitám.