Jasmin, tak prví příklad považuji za ukázkový příklad manipulátorství. Byla jsem v obdobné situaci, kamarádka se dostala do fin. problémů, neměla celou částku na tábor pro dítě, tak jsem jí tu chybějící část dala, nechtěla jsem po ní, aby to vracela, prostě brala jsem to tak, že je to dárek pro to dítě a tím to ro mně končilo. Ale kamarádka potom začala "brečet", jak je všechno drahé, jak na nic nemají, jak se bídně protloukají. Byla to sice pravda, ale mohl za to její manžel, že si nabral půjčky a peníze šly kdoví kam (podle mého je naházel do automatů). Prostě žádná živelná pohroma, nebo úmrtí živitele, jenom blbost. Kamarádka potom nějak přitvrdila, jako že by jí strašně pomohlo, kdyby jí NĚKDO dával třeba 500 Kč měsíčně, že pro NĚKOHO to není žádná suma, ale jí by to pomohlo. No já hrála nechápavou, řekla jsem, že to by pomohlo asi každému, ale dost jsem se naštvala a na čas s ní přerušila kontakt. Asi jí to došlo a od té doby si sice postěžuje na peníze, ale nic ze mně nemámí a já se také s ničím nenabízím.

Případ druhý jako manipulaci až tak nevnímám, protože sama dost těžce nesu, když něco vymyslím/zařídím/připravím/pohostím a druhá strana se sice nadšeně zúčastní, ale není schopna ani ochotna něco podniknout na oplátku. Netrvám na tom, že když je třeba vezmeme ba víkend na chalupu s veškerým servisem, že to musí být na stejné úrovni, ale třeba pozvání domů na večeři stačí. Aby byla ta snaha, jako že se jedna strana jenom neveze a druhá všechno zařídí. Jenom to možná kamarádka mohla ve vašem případě říci trošku chytřeji, stylem: nám se s vámi tak líbilo, dobře jsme si rozuměli, co kdybychom to zopakovali, mohli bychom se ve vymýšlení výletů střídat, jednou vy, jednou my. Na to by se nedalo nic namítnout ...