Uz to tady vse zaznelo, tak jen moje osobni zkusenost:
Prvni dite v 38, moooc jsem ho chtela, pritele (stejny vek) jsem proste postavila pred hotovou vec - bud dite hned nebo at zmizi.
Vyslo to HNED napoprve, dite uzasny, my stastny.
Po dvou letech jsme chteli druhy, neslo a neslo to, podle doktoru menopauza.
Pak to nejakym skorozazrakem vyslo a narodila se druha v mych skoro 44.
Jsem desne unavena, nemam energii na nic krome nejnutnejsich veci, jsem z deti vynervovana a stejne tak muj manzel.
Casto si rikame "meli jsme to zapotrebi...?".

Nastesti si to rikame spolu a nahlas.
A i kdyz po sobe obcas z te narocne situace stekame, jsme zatim porad spolu a chceme to spolu vydrzet - taky protoze jsme to druhy dite OBA hrozne moc chteli!

Byt tebou, jdu do toho jen pokud mas pocit, ze to ustojis v nejhorsim pripade i sama!!
Bude to narocny a ta pravdepodobnost, ze skoncis sama s malym ditetem je tam...