Ačkoli s Vaším názorem z velké části souhlasím, mám výhrady vůči obhajování autoritativních učitelů a kritice učitelů-kamarádů.
Je mi 27 let, takže jsem asi absolvovala školní docházku v podobném duchu jako Vy. Mám pocit, že Vaše vzpomínka na školu přesně vystihuje, co z nás (téměř) všech udělalo totalitní školství. Žák se přece má učit proto, že ho předmět zajímá, že se chce něco dozvědět, ne proto, že se bojí učitele! Bylo prokázáno, že kladná motivace (=motivace odměnou, tzn. učím se, protože se chci něco nového dozvědět, chci být pochválen, ale i protože chci někomu /třeba učiteli/ udělat radost) vede k daleko lepším výsledkům, než záporná (=motivace trestem, učím se, protože nechci být potrestán, protože když se to nenaučím, dostanu pětku a doma mi vynadají). Kladně motivované děti si látku spíš osvojí, zatímco záporně motivované se jí spíš "našprtají" a brzo po zkoušení, písemce ji zase zapomenou. Navíc strach a stres v jakékoli podobě snižuje schopnost se soutředit - to se pak člověk těžko něco učí!

Pokud Vás tedy Vaši benevolentní učitelé-kamarádi mnoho nenaučili, může to být také proto, že Vám škola nikdy neumožnila získat k vyučování kladný vztah. Domnívám se, že pokud jsou děti od autoritativních učitelů "motivovány" pomocí zvyšování hlasu, pohlavků, poznámek atd., je potom pro tzv. učitele-kamaráda velmi obtížné "nalákat" je k práci kladnou motivací.

Ale ať už je učitel takový nebo makový - souhlasím, že není dobré, aby jej rodič záměrně před dítětem "shazoval". Škola by přece měla fungovat jako spolupráce dětí, učitelů a rodičů, ne jako boj mezi nimi.