Ano, přesně tak. A současně platí i to popsané výš, dětem se nepořádaly "programy" a neotročilo se jejich rozmarům v domnění, že co hnutí dětské myslí, to poselství hlubinného vesmíru.
Děti trávily čas s rodiči při práci, brzy pracovali s nimi a ve skupině s ostatními dětmi z místa bydliště.
Nebyla to žádná idyla, protože rodiče byli vesměs daleko přísnější než dneska a děti byly bity běžně a hodně. Část jich zažívala bídu a někdy i krutou, jakou dneska neznáme a kéž bychom nepoznali, zároveň ale byli rodiče stabilní daleko víc než dneska, pracovali, neřešili existenciální poryvy, dávali dětem dobré bezpečí a děti měly daleko víc svobody, možností vybudovat přirozené sebevědomí, odolnost.
Hodně mi o tom vyprávěli prarodiče, hlavně děda nar. 1913, který prožil celý život v jedné vesnici.