Moc Vám všem děkuji. Psala jsem už v noci příspěvek, ale nastal nějaký problém kvůli té nové registraci a nešlo mi to odeslat. To je vlastně jedno.

Jste zlaté, díky ještě jednou. Já už tu energii do stydění až tolik nedávám, nejhorší období bylo tak říjen listopad, kdy mi volali z bank do práce na pevnou a nechávali se přepojovat schválně (nejspíš) přes nadřízeného. To bylo peklo. Klidně i několikrát denně. Ve chvíli, kdy jsme to podali, už se mi ulevilo, než přišla další pecka, že nám kvůli tomu nechtěli prodloužit nájemní smlouvu. I to jsem nakonec vyřešila.

Co se týče osobního bankrotu, nejdřív s tím přišel manžel, už před pár lety (6?), to jsem odmítla, pořád jsem myslela, že to není tak vážné. Jenže to jsem o spoustě věcí vůbec nevěděla. A jak už tady padlo, o mnoha jsem se dozvěděla až když mi začali strhávat z platu exekuci a o dalších až dokonce při návštěvě poradny, která nám záležitosti okolo bankrotu zařizovala. Toho se ujal manžel, protože, světe div se, navíc pracuje v příbuzném oboru, který se lidem, co mají problémy se splácením, pomáhá. Tím spíš jsem měla tehdy šok, že to nechal zajít tak daleko, když se pohybuje v branži. Jenže problémy cizích se vždy řeší snadněji než ty vlastní, co si budeme povídat.

Systém financí se u nás doma změnil tím, že manželovi zablokovali cca před dvěma lety účet, takže jeho výplata začala chodit na můj, pak zablokovali i můj, takže vše chodí na účet dcery. Tím pádem mám přehled. Ale už manžel něco začal o tom, že si zařídí svůj vlastní, když už teď může a nechá si tam posílat výplatu. O tom si s ním ještě promluvím, pokud to udělá. Myslím, že to je zkušenost pro nás oba, že teď máme opravdu strach se s jakýmkoliv placením zpozdit. Máme nastaveny trvalé příkazy, kdy platby odchází těsně po výplatě, takže tam by problém nastat neměl.

Add SJM - není co řešit, nic nemáme.