Ano, měla jsem to já sama, jako malá.

Byla jsem sledovaná na neurologii, min. jednou i hospitalizovaná, dostávala jsem nějaké tabletky "na nervy", abych právě ty záchvaty nedostávala.

Odeznělo to samo v předškolním věku, jak nervová soustava dozrála, pak jsem akorát ještě trpěla na omdlívání, párkrát jsem sebou švihla ještě jako "větší", co už si vědomě pamatuju, naposledy myslím v sedmičce na lyžáku (ale to už nebylo ze vzteku).

Mamka říká, že když jsem sebou švihla (jako to malé dítě), tak akorát počítala do 20. Když jsem se sama neprobrala, tak mě teprve začala křísit. Většinou jsem řvala, pak jsem přestala dýchat, švihla sebou a pak se holt zase probrala. Negativum to mělo takový, že mě nikdo nechtěl hlídat, protože na to nikdo jiný, než máma, neměl nervy.

P.S. žádnou diagnózu nemám...