Mapat, já jsem získala představu, že výminkářem se člověk vlastně stával velmi brzy. Jakmile dospěl nejstarší syn, byl čas jít na výminek. Takže výminkáři bylo často kolem 50 nebo i méně, pokud se toho výminku dožil. Takový sedlák vlastně nejdřív převzal grunt po otci, tím se zadlužil (neb musel vyplatit sourozence, zvlášť když jich měl hodně), nějakých dvacet let splácel nejrůznější závazky včetně výminku rodičům, a pak šel do důchodu. Uteklo to hrozně rychle.