Já zase vím, že nefunguje ani spravedlivé dělení, kdy vás druhý díky tomu, že má ideální polovinu, zablokuje v jakémkoli jednání, nereaguje na advokáta, na nic...a pak ta spravedlnost díky jeho vzpupnosti a nekomunikaci skončí někde u soudu či exekutora.


Na druhou stranu kamarádka dostala rodinný domek, bratr mini chatku a byt s reg. nájmem, takže skoro nic...jenže bratr stále dluhy, exekuce, bez zaměstnání, takže by možná už dávno přišel i o domek, který kamarádka zvelebila.

Ovšem záleží v jaké rodině se to stane, jinde by druhá strana křičela, že má málo.


Spravedlnost je relativní, není to povinnost a větu - nejlépe je nic nemít, nenávidím, považuju to za rouhání, navíc já to znám od lidí, kteří mají dost, ale jsou s tím spojené starosti a proto to říkají.
Asi by radši byli chudí s dluhama, takže nesmysl.

Pochopitelně je lepší něco mít, další je věc organizace...


V naší rodině to v historii bývalo tak, že byla rodina se 4 dětmi a každé dítě dostalo jako věno jeden činžovní dům v Praze, i víc...to bylo umění už tenkrát, dnes neznám moc lidí, kteří dávají takové věno dětem, zejména když mají čtyři.

Prostě lidi bývali a jsou šikovní, tak to bylo, je a bude...