Hele, u nás v rodině se taky nedědí "spravedlivě", myšleno rovným dílem.

Ale ono to opravdu je o dvou kůrkách a myslím, že každý má právo udělat si to, jak chce.

Já třeba 100% vím, že kdyby se s mojí matkou něco stalo, vzdala bych se dědictví ve prospěch mých sourozenců. Na rozdíl od nich jsem dostatečně zajištěná, bydlím 300 km daleko, takže bych nechtěla ani ten dům, ani aby mě z něj vypláceli.

Ale v rodině cítím (já-nikdo to nikomu nepředhazuje), že jedna teta je na tom nejhůř (samoživitelka, jen v nájemním bytu, nemá vlastní bydlení) + dostala určitě od svých rodičů nejmíň. Ačkoli ona je s tím asi vyrovnaná, já pořád mám takový pocit, že by bylo fér jí to nějak vyrovnat, ale už není po kom dědit . Ona na tom jako není nejhůř jen proto, že dostala nejmíň, je to samozřejmě i jejím životem (ryp vzdělání-práce-rozvod), takže já si nemyslím, že nutně musí být spravedlnost= rovné podíly, protože tohle jsou věci, které člověk ovlivní jen zčásti.

nepotřebuji dostat pro pocit sprvedlnosti (ani rodičovské lásky) totéž, jako moji sourozenci, když objektivně (materiálně) jsem na tom nejlíp.


I v mužové rodině jsou dělící "nespravedlnosti" - jedna opravdu vedla k rozkolu v rodinných vztazích, tam to ti opomenutí nevydýchali, a jedna ne (mužův bratranec dostal barák, muž nic (oba jsou jedináčci, takže fakticky jen 2 dědici)), ale vztahy mají dobré pořád, muž se nijak neurazil...