No promiň, jak to myslíš, že já jsem si posrala život? Já jsem měla jasno, co v životě chci. Manžel jezdil X let domů jen na víkendy, resp.od neděle do pondělí ráno. Děti jsem vychovala v podstatě sama, sama se starám o dům, starou babičku a ještě jsem chodila na celé dny do práce. Tak asi není špatné, že jsem se dala s někým dohromady a doufala jsem že bude líp...Nemůžu přece za to, co udělal. On také tvrdil že není spokojený, nebyl důvod mu nevěřit. A samozřejmě že se z toho dostanu, je to zlý, ale nikdy nebude tak zle, abych to nezvládla. Jsem zklamaná, ale život jde dál. Už kvůli dětem a babičce..