Jo - ale trvalo to dlouho, než jsem dokázala změnit svůj přístup. na jednu stranu -lepší někdy nežli nikdy. A když si říkám, jestli bych chtěla vrátit ty roky zpět s tím, že pak ten začátek bude jinak, třeba i tak, že to tzv. dělení bude spravedlivý, tak to bych byla zbabělec - nechtěla bych to, protože bůhví, jak by to dopadlo a já teď vím, co mám a co kdyby to všechno bylo jinak. Takže ne - v mém případě je to správně takhle. Jen to přijetí trvalo dlouho, škoda, možná pro náš vztah /já vs. naši/ škoda, ale co jeden ví.
Ale proto si umím představit člověka, který nedostal nic, sourozenec všechno, dotyčnému se všechno sejří, ta sourozencova polovina by mu vytrhla trn z paty - a ono nic, vím, jak člověka ničí frustrace a pocit nespravedlnosti a proč to udělali, proč se tak chovají.
Někdo i v takové situaci umí odpustit, já to neuměla, nešlo to - bylo to příliš silné.
Ale jak říkám - jsem šťastná, že jsem se toho pocitu zbavila - a nebo - zbavila jsem se toho pocitu, tak jsem šťastná? To opravdu nevím. Ale vím, že ty hnusný pocity jsou pryč.