Jsou věci hlavní a věci vedlejší.
Besídky a "dělání programu" nemá pro všechny lidi stejnou prioritu.
Já to třeba pokládám za prkotinu, besídky nesnáším a syna jsem opakovaně upozorňovala, že to přetrpím jen proto, že ho mám fakt ráda, ale kdyby bylo čistě na mně, tak se na to vykašlu. Resp. v tomhle věku už to jde, ale dětské akce tak do 7 let věku jsou pro mne ryzí zlo.
Když jsem někdy někam přišla pozdě, tak to sice syna mrzelo, ale nebral to jako životně důležitou věc... protože to NENÍ životně důležitá věc.
A ohledně programu má pravdu Tragika, já si taky nepamatuju, že by mi kdokoli z rodiny vymýšlel neustále nějaké programy, my jsme si jako děti vystačili sami. Jasně, když jsou třeba jarňáky a synovi kamarádi jsou na horách, tak se taky válí doma, ale jinak se dovede zabavit sám i bez asistence.