Původně přicházeli Židé do evropských zemí většinou jako obchodníci se zbožím z dalekých orientálních zemí a i po svém usazení se také nejčastěji jako obchodníci živili. Od 12. století bylo však jejich působení v obchodě ze strany křesťanů omezováno a oblastí, která jim byla později vyhrazena, se stal peněžní obchod, půjčování peněz na úvěr. Důvodem byla zejména doktrína přijímaná církevními autoritami hlásající, že půjčování peněz na úvěr, tedy za účelem zisku z půjčky, je pro křesťany nečisté a zakázané. Vzhledem k tomu, že na počátku 13. století byl Židům v Evropě zakázána také obživa v zemědělství a řemeslech, zůstalo úvěrové podnikání fakticky jedinou legální možností jejich obživy.