Vyčítání není rovnoprávná komunikace. Je to mluva z pozice rodiče vůči dítěti, které je vychováváno, z pozice "arbitra správnosti". (Ostatně, nemyslím, že by bylo vyčítání nějak vhodné ani vůči těm dětem.) Vyčítáním nikoho neponoukneš k "dospělosti", naopak nezralému dospělému automaticky naskočí "dětská" obrana, přesně jak popisuje zakladatelka, a ještě ho v té dětské roli utvrdíš.

IMHO člověka k dospělosti přivádí to, když má odpovědnost. A on ji dotyčný plně nemá, když má partnerku, která hlídá, zda se "chová správně", a pokud ne, upozorní ho na přešlap z pozice "rodičovské autority" - a ještě formou výčitky.

Ostatně četla jsem x-krát, že žena někomu opakovaně vyčítá stále tutéž věc, a dotyčný furt nic. Takže to asi není nejúspěšnější strategie.