Řešila jsem před lety s bratrem. Nešlo dělat nic, protože on nechtěl. Do protialkoholní léčebny může jít jen dobrovolně, k lékaři taky. Byl už na tom potom tak, že už normálně nemyslel, utápěl se v depresích a v alkoholu. Ty roky byly hrozný, koukat se na něho, jak se ničí a neví si s tím rady, zároveň ale žádnou pomoc nepřijímal. Skončilo to blbě. I po těch letech jsem přesvědčená, že jsme nemohli dělat nic, byla to jeho volba, ať je to jakkoliv smutný a chybí mi hrozně.
Hodně sil .