Tak asi napůl.

Považuju za ideální, když se návštěva snaží spíš přizpůsobit, ale nebojí se přiměřeně si říct, když chce něco jiného.

Tj. třeba když o někom vím, že je vegetarián, tak se snažím mu nachystat vegetariánské jídlo, a on si ho zase na druhou stranu nevymrčuje.

Když vidím, že je mu zima, tak přitopím, ale bylo by divný, kdyby on to POŽADOVAL v celým bytě.

Kouření ne-e, jedině na balkóně nebo venku.

Večeře a jídlo - ano, to se podává v jeden čas, aby si někdo bral něco sám z lednice mi přijde divný.

Čas usínání a vstávání - víceméně se přizpůsobujem vzájemně.

Jiné trávení večerů - tak předpokládám, že na návštěvu se jezdí proto, abychom se vzájemně užili, a pak není důvod trávit večery zvlášť. Pokud by někdo třeba potřeboval přespat kvůli tomu, že má u nás ve městě nějaký program, a ten program by byl večer, tak by samozřejmě trávil ten večer tam, ale to není klasická návštěva.

Asi bych rozlišovala návštěvu typu "chceme se primárně vidět a pokecat" a "potřebujeme něco zařídit ve vašem městě a nechceme utrácet za hotel". V tom druhém případě bych si dělala asi o dost menší násilí. Zažila jsem dokonce návštěvy, co potřebovaly jen přespat, a přivezly si vlastní jídlo k večeři. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale nakonec v pohodě, byli ohleduplní a nechtěli po nás ještě, abychom jim vařili (ale teda se potvory nerozdělili)