Přidat odpověď
To je samozřejmost,že o peníze a cestování jde až v druhé řadě.Na prvním místě je totiž vždycky najít vinu na tom druhém,abych na něj mohla ukázat,jak je on ten špatný,protože mě opustil a protože si našel jinou a protože......A je jedno jestli je to cestování nebo cokoli jiného,hlavně když si můžu hledat a pěstovat v sobě důvody,proč někoho nenávidět a litovat sebe.Ukaž mi jednu jedinou ženskou štkající,že její muž odešel k jiné,která je schopna objektivně přiznat svůj díl na rozchodu a přiznat vinu taky z její strany.Která to udělá?Žádná.Ani ta,kde je úplně evidentní,že za rozvod může.Každá se staví coby ta nebohá,za nic nemohoucí,lumpem zrazená nevinná ženština,kterou ten kretén proradnej opustil a zanechal osudu svému,jdouce za nějakou hnusnou,nemožnou flundrou,která nemá jiné záliby než tahat zadané muže od rodiny.A proto se nikdy nepostavím do pozice ženy,která tady na Rodině nebo kdekoli jinde bude empaticky přitakávat zhrzeným odkopnutým ženštinám a litovat je,že ten jejich od nich odešel a zanechal je v takovém či onakém stavu.Protože nikdy,nikdy,nikdy nevím,jak to vlastně bylo.Dost možná,že ten chlap šel právem a že si to ta ženská zasloužila.Není nikdo kdo by do vztahů párů viděl,nikdo než oni dva.Nikdy nevěřím slovům "já světice a on k jiný".Takže nebudu žádné přitakávat,jak ji chudinku zhrzenou lituju,protože ji opustil chlap a empaticky se do ní vciťovat,protože on jí zazdil její štěstí.Všimla jsem si ale takového jevu-že je snad i vyžadováno,aby ta empatie byla aplikována pouze na ženy.Do těch chudinek opuštěných je nutné se vcítit,ony byly opuštěny.Ale nikde jsem nezanamenala vciťování se do muže,který s takovou ženou žil a do jeho důvodů,které ho vedly k touze od ženy odejít.
Předchozí