„Říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu. Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným.“

1.nijak nezpochybňuju lví podíl Rudé armády na porážce nacismu.
2.tím, že nás Rudá armáda (plus západní spojenci, československý odboj domácí i zahraniční včetně komunistického, Ruská osvobozenecká armáda pod velením generála Vlasova a další bojovníci proti nacismu) zbavila nacistů, velmi pravděpodobně zachránila náš národ před likvidací, nebo minimálně před řádnou decimací. Za to budiž Rudé armádě věčný dík.
3.nijak tedy neumenšuju památku padlých vojáků Rudé armády (Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a dalších národů Sovětského svazu) – správně zůstávají v našich vzpomínkách a modlitbách. Ať jim každý vzdá úctu podle svého ustrojení.

Rudá armáda nás však „neosvobodila“, ona nás zbavila nacistů. Její vojáci se u nás od počátku chovali jako dobyvatelé. Od té doby Rusové považovali toto území za svou válečnou kořist a chovali se, jako by jim mělo navěky patřit. Proto Putin tak těžce nese „ztrátu svého“ území v roce 1989, proto říká, že rozpad SSSR v roce 1991 byl největší geopolitickou katastrofou století.
.
.
.
Existuje mnoho historických pramenů a svědectví pamětníků, z nichž jasně vyplývá, že vojáci Rudé armády u nás rozsáhle kradli, loupili, ba i znásilňovali. O tom všem komunistická propaganda mlčela. A hlavně – Rudá armáda nás neosvobodila, neboť její obsazení Československa nevedlo ke svobodě, ale eventuálně k nahrazení jedné totality jinou. Osvobozena byla značná část západní Evropy. Té osvobození opravdu přineslo svobodu, demokracii a prosperitu.
.
.
.
Řekl jsem tedy v rozhovoru A a neřekl B. Platí obojí. Rudé armádě budiž dík za záchranu naší existence a budiž kritizována za to, jaké pořádky tu pomohla nastolit. Dějiny jsou komplikované a hezké příběhy o čistém dobru a špinavém zlu je vždycky nevystihují. Považuju však za nutné, abychom se na ně nebáli podívat otevřeně. Člověk, který to chce udělat, musí být jistým způsobem dospělý, musí se dívat na fakta, měl by používat vlastní rozum a neměl by se bát nepopulárních a nepříjemných věcí.
.
.
.
Další věc, ve které spolu nesouhlasíme, je ono slovo dobytí. Zídek píše, že „dobyta může být zem, která k tomu klade odpor“. Z toho tedy má plynout, že nás Rudá armáda osvobodila. Je to podle mě jen prázdná slovní ekvilibristika. Rudá armáda toto území dobyla porážkou nacistů, a tím nás nacistů zbavila. Ještě jednou, díky jí za to. Neznamená to přece, že tím, že jsme byli dobyti jinou armádou, měli bychom snad stranit nacistům.

Z velmi složité poválečné situace vyplývá: Jedna totalita byla nahrazena druhou a bez Rudé armády by se tak pravděpodobně nestalo. Kdyby třeba Eisenhower nedodržel slovo dané Stalinovi a dal Pattonovi příkaz osvobodit Prahu, je dost možné, že by to komunisté s nastolením totality měli najednou nepřekonatelně těžké. To je pochopitelně spekulace a jako každou, i tuto lze legitimně zpochybnit. Co však zpochybnit nelze: podíl Rudé armády jak na porážce nacismu, tak na našem následném novém zotročení.