Nemám takovou možnost mluvit s Rusama, jako autorka. Jen zprostředkovaně. Z toho výseku, kterej se ke mně dostane (hlavně je opět Moskva a spíš střední třída) myslím, že ohledně Krymu to hodně Rusů bere tak, že Putin v daný chvíli jednat ani nemoh, na Ukrajinu už jednoznačnej názor nemaj, podpora tamních Rusů OK, ale jakou formou? To, o u nás různý obskurní weby vykřikujou o fašistech v Kyjevě, rezonuje mezi tím výsekem, k němuž mám tak nějak přístup, spíš vlažně: třeba tak, že v Rusku jsou takoví taky, ale Putin je nebere do vlády, jenže zase na Ukrajině je politická situace komplikovanější... a že Ukrajinci jsou třeba zpracovaný protiruskou propagandou, ale s tím údajným fašismem to není horký. Berou to jako roztržku, kterou moc nechápou, dost to totiž vnímaj v rovině "jak moc se vlastně lišíme", tj. v rovině nějaký etno-kulturně-historický blízkosti a vzdálenosti, a odhadujou, kde je vlastně asi tak Ukrajina nebo její části na čáře mezi Ruskem a Polskem s Litvou.

Osobně myslím, že Rusko vykročilo levou nohou za Jelcina, kde se nešťastně potkaly jeho mocenský ambice křížený s aparátčickou neschopností vést otevřenou politiku, a neokoni v MMF radící Jelcinovi, co s transformací, přičemž naprosto vypustili právní prostředí (ruská transformace byla takovej Klaus na třetí).