Tak já ještě v 18ti pořádně nevěděla, co dělat dál. Takže opravdu nehrálo roli, jestli jsem šla/nešla do devítky. Já byla v blbí době jako budou naše únorčata. Byli jsme třídy A, B, C, D, E, F, G a když jsem se rozhodovala kam jít, tak stejně nebyl výběr kam člověk chtěl, protože jsem měla tři dvojky a t obchodní akademie, zdrávka apod. vyžadovala samé jedničky. Po maturitě jsem dál nešla, já měla dva roky známost a tak nějak jsem chtěla vydělávat peníze a být svobodná. Kdybych to mohla vrátit, jdu třeba na strojárnu, stavárnu apod. Maturitu s obchodním zaměřením měl tenkrát každej druhej a nemohla jsem sehnat práci. Bez praxe a všude nával. Vyzkoušela jsem si jak práci v obchodě, ve výrobě, ve skladu, účetnictví, pojišťovnictví, obch.zástupce, na úřadě v kanclu...tak teprve cca kolem třicítky jsem věděla, co můžu nebo chci dělat a co ne. Mám zničené ruce(karpály), tak do výroby asi těžko, po operaci očí vidím špatně, takže autem jezdit nemůžu. Deset let na mateřské...určitě na mě všude čekaji , takže v září nastupuji na vejšku dálkově. Uvidím, jestli vydržím. Nyní prý neni moc dětí, jsou(jak to říct)nekvalitní, tak berou všechny bez přijímaček.
Páji fakt máte ty učitelky nějaký divný . Jednou je to předškolák a hotovo, maji ho tak brát a dělat s ním vše, jakoby šel v září do školy.
Kapradi, fakt nezávidim, bude to těžký než se zajedete. Ale třeba holky překvapí a bude to pohoda Svačiny klasika pečivo s něčím(marmeláda,med,šunka,sýr)a k tomu třeba přesnídávku, jogurt, ovoce. Stejně chodí ve tři domů jak kdyby celý den nejedl
Jinak jak se Lukáš všeho bojí, tak nakonec jsme ho tak trochu došoupali k fotbalu. Pořád říkal, jak bude od šesti let taky hrát jako brácha a čím víc se to blížilo, tím víc couval . Nakonec chodí, těší se, trenér ho chválí, tak jsem ráda. Maji trénink stejně jako Marťa, tak nemusím lítat jinam.