byrli, to je opravdu zvláštní. Můj syn teda taky nad domácími úkoly nejásá, ale vzdoruje pořád tak nějak běžně. Kdyby se dělo to, co popisuješ, snažila bych se asi přimět dítě samotné, aby vymyslelo řešení. Dát najevo, že by sis přála pochopit, proč to tak je a co mu ve skutečnosti vadí. Něco za tím určitě vězí...nějaká extrémní obava z neúspěchu nebo tak něco. Máš přehled, jaké je prostředí ve třídě? Má tam kamarády? Jak na to reaguje učitelka?
Když máme vážnější problém, osvědčilo se mi nechat to opravdu maximálně na synovi, ať vymyslí, kudy z toho ven, ať něco rozhodne - ale musíš počítat s tím, že třeba rozhodne jinak, než bys chtěla...takže to chce dobře promyslet, co ještě jde a co už ne. Ale že do školy "musí" a něco se naučit taky, to asi chápe...
U nás zabírá ptát se stylem, co by se muselo stát, abys byl spokojenější, abys to udělal jinak, aby ses cítil líp... většinou z dětí pak opravdu něco vypadne, co člověk netušil.