Myslím si, že je hodně nešťastné řešit volbu profese pro všechny ve stejnou dobu. Děti by měly být po celou dobu svého dětství vedené k tomu, aby poznaly svůj talent, svoje zájmy, což škola téměř neumožňuje a potom po nich najednou chce důležité rozhodnutí.
V devátý třídě se to pak prostě nedá dohonit. Vlastně máme velký štěstí, že náš zrovna taky deváťák má jasno, ale řekla bych, že k tomu "vyjasnění" u něho došlo na poslední chvíli díky domácímu vzdělávání. Dokud byl ve vleku náporu osmiletého gymnázia, nestíhal nic jinýho, než "plnit rozkazy", na nějaký osobnostní rozvoj nebyl absolutně čas ani energie, vůbec netušil, jaký jsou jiný možnosti studia.

Ještě před Vánocema nevěděl, co si má vybrat, nechávala jsem výběr a rozhodnutí stejně na něm, což ho donutilo o tom přemýšlet a začít se zabývat tím, co ho skutečně zajímá, jediný co na začátku věděl, že nechce na gympl. A pokud by nevěděl do poslední chvíle, nejspíš bych mu doporučila, ať nějakou školu prostě jen zkusí, když zjistí, že to není ono, tak bude dál hledat a za rok přestoupí jinam, to není vůbec ojedinělý, v tomhle věku se děti prostě hledaj.

A starší syn, který bude maturovat na osmiletým gymnáziu za dva roky, má taky velký dilema, co bude dělat po maturitě, vůbec neví, problém se v podstatě jen oddálil.