Co když nebudu zdravá, co když umřu dřív, než ho dovedu k dospělosti? Babička už bude stará, aby se zvládla postarat, už teď jí hlídání zmáhá.. Člověk by takto možná neměl uvažovat, ale takto mi to dnes naskakuje v hlavě...

Co uvažovat, tomu se asi člověk nevyhne, ale hlavně to moc neříkat dítěti...Já to mám v sobě pořád, tyhle mamčiny obavy. Pravda, byly dost oprávněné. Babičku jsem zažila jednu a rozhodně ne pečující, spíš už jen opečovávanou, moje rodiče už naše děti skoro nezažily, a to jsme měli děti brzy.

Ale zase se to tak nedá brát, někdo přijde o mladé rodiče už v dětsví....

A naopak můj muž, jen o necelý rok starší než já, s rodiči jen o rok mladšími než moje maminka, má ještě oba a dokonce obě babičky, které ještě skoro v 90 letech fungovaly jako částečně hlídací, ta, co ji máme blíž, dokonce jako vyučovací (naše děti klavír, cizí děti němčinu).

Jestli máš podporu muže, tak až ten šok přejde, myslím, že bude lépe. A to uspořádání a tak bych moc neřešila, to jen teď se na člověka valí takové podružnosti.

Já už ty 4 děti mám a v hlavě jsem od dětství měla dokonce nižší věkový limit (právě v důsledku těch lamentací mamky ohledně toho, zda mě zvládnou dovést do dospělosti a tak...), což se mi i povedlo dodržet, takže v době, kdy se mým spolužákům rodí druhé děti, já mám nejmladší skoro desetileté.
A ony teď žebrají o sourozence . Muž má jasno, že další nechce....ale kdyby se to náhodou stalo, tak prostě bude další, přes všechny šoky a nepříjemnosti, které by to přineslo. Interrupce je i pro něj nejkrajnější řešení a snad jen v ohrožení mého života.

Tak držím palce, ať brzy přejde ten nepříjemný šok, a pak hlavně klid, zdraví a těšení .