Vlad., myslím, že to není o počestnosti, ale o vlastní hrdosti. Pokud člověku není -náct, tak by měl umět svá citová rozpoložení nějak zpracovat. Prostě to vzít jako citový úraz, nějak si to odžít, ale nepopadat se do naivních představ, že teď se chlap utrhne od vlastní rodiny a založí si se mnou novou. Většina lidí zahýbá, protože chce něco navíc k tomu, co už má, ne protože dělá životní revoluci, končí s jedním a začíná s druhým. Asi by to chtělo trochu realistického přístupu, kdyby s manželkou nechtěl být, není s ní, kdyby s ní nechtěl dítě, neměl by ho... a kdyby byl zamilovaný do milenky a plánoval s ní budoucnost, nehnal by ji na potrat. Ten chlap je docela obyčejný sobecký zmetek, který si pořídil na něm lehce závislou milenku, která se bude trápit, brečet, ale nakonec se vždycky dá ukecat, a dokud se mu bude líbit s ní spát, má u ní své jisté. Měla by vystřízlivět a hledět víc na sebe a na své zájmy, protože on hledí taky jen na ty své. To je jedna z nejstarších fint světa - kde se dvě ženské perou (byť jen v duchu), chlap se směje a má profit z obou.