Mně se ostatní moc nesmějou, protože jim strach nedovolí
a protože kdybych jim to chtěla oplatit, tak bych se taky smála docela často.
Je přece logický, že nikdo neví všechno, a když něco nevím já, tak poskytnu tomu druhému potěšení z toho, že mě může poučit.
Pomyslela bych si, že ten, kdo se směje, je asi debil.
Zažila jsem několik zamindrákovaných tupců, co to měli ve zvyku - sami neznali skoro nic, tak byli bez sebe radostí, když mohli někoho s mnohem větším rozhledem, než měli sami, "nachytat" na tom, že neví nějakou bezvýznamnou pitomost.