Chápu, že někdo uroní slzu třeba po pár dnech, když to v nové domácnosti nefunguje a ta máma se bojí, jak to asi vypadá doma. Viz díl z minulého týdne. Ale zhroutit se, sotva nastoupím do auta, to mi hlava nebere. Třeba chtějí celému národu ukázat, jaké jsou MATKY s velkým M a že nedokážou bez dětí žít ani ten týden... Ale zase, donutit se k slzám, to už musí být člověk sakra dobrá herečka... Tak si říkám, jsou ty ženské opravdu tak nervově labilní, nebo takové herečky? A taky souhlasím s tím, jaký respekt asi bude mít u svých dětí máma, které je uzlíček nervů? Větší děti to vycítí a pak si z mámy nic nedělají. A to já sama nejsem žádný tvrďák, taky si často popláču, nebo se nechám unést depkou, ale abych řvala steskem po pár hodinách, takový salát zase nejsem.