Pavle,
myslím, že Dan + Dana je neobvyklá kombinace, ale na reakcích okolí Vám celkem záležet nemusí. Problém budete mít Vy sami, až budete mít problém obě děti od sebe rozlišit. Jako maličkým jim možná budete říkat Danečku a Daničko - ale to tak do pěti, šesti let. Pak budete pomalu cítit, že tyto zdrobnělé podoby jmen jsou už nevhodné pro "tak velké děti", budete asi muset volávat Dane a Dano, a tam se děti asi budou plést. Ne vždy se přece oslovuje přímo "z oka do oka", někdy se volává z vedlejší místnosti - a může nezřídka docházet k omylům. Toť můj názor. Pak přidávám svůj osobní - mně samotnou by to za nějaký rok dva nudilo, mít dvě prakticky stejně se jmenující děti. Já bych určitě vychutnávala "jazykovou lahodnost" dvou odlišných jmen, či spíše využila bych příležitosti skloňovat a láskyplně vyslovovat co nejvíc jmen (tedy raději dvě odlišná jména než dvě prakticky stejná).
Tedy, pro mne by patrně neexistoval žádný důvod, proč dát dvěma různým dětem dvě stejná jména. Naopak - u Vás záleží právě na tom důvodu - musela by to být nějaká neznámá extra bomba, aby byl fakt vážný důvod proč nevybrat z pestré nabídky jiných hezkých jmen.
M.