za poprvé to neřeš, pokud se ti to ale potvrdí víckrát, třeba třikrát, to už kluk bude u vás zvyklejší a bude i on víc v pohodě, bude reagovat míň vystrašeně a pokud pořád bude mluvit a reagovat stejně, pak bych se s paní na chvilku zastavila někde o samotě, beze svědků (šatna školky k tomu dobrá není, někde venku, neutrální půda, odkud se dá snadno odejít) a tam bych zkusila jen tak popovídat si o dětech, jak si spolu pěkně hrajou u vás, ale že tě trochu zneklidnilo, co říkal - na nic se neptat, nevyzvídat, nechtít odpověď, jen říct "kdybyste potřebovala, rád pomůžu"
ono někdy úplně stačí vědět, že někdo ví a že je někdo, komu nemusím nic říkat a věří mi a ke komu můžu jít a už navázat a nemuset začít vysvětlovat situaci, vědět, že stačí říct "co mám dělat?" a ten druhý ví, o čem mluvím

a nebo se rozpovídá, podle toho, jaký má založení a jak moc dlouho už ta situace není dobrá