Moje dítě ne, ale vzpomínám si velmi živě na svoje první omdlení, bylo mi určitě míň než deset - byla jsem nemocná a hlídala mě babička, tedy mladší školní věk. Zvedla jsem se od snídaně, že mi "nějak není dobře", a po dvou krocích sebou flákla. Kolem 11. roku jsem pak začala omdlívat ve vydýchaných místnostech plných lidí (kostel, obřadní síň,...).